|
ZAHRANIČNÍ PŘÍLOHA |
Byli tu anebo spíš nebyli |
novinky - české
kapely |
A – B –C – D – E – F – G
H
– CH – I – J – K – L
M – N – O - P – Q – R
– S – T
|
MALÝ SLOVNÍK |
Nové: Moše Nadir - Harry Kandel -Nochem Sterheim |
|
aktualizace k 22. únoru 2006 |
||
|
|
|
|
MALÝ SLOVNÍK KLEZMERU
A HUDBY JIDIŠ THE AUSTIN KLEZMORIM Texaská
klezmerová kapela, jejímž leadrem je trumpetista Bill Averbach.
V jejím soundu nacházíme jak klasické východoevropské prvky, tak
americký jazz (nejen převažující obligátní dixieland, ale na albu East of
Odessa ve skladbě The Big Megillah i zcela bebopovou, ne-li
freejazzovou poetiku, jedná se ovšem o ne tak zcela typickou výjimku, i když
zcela přesvědčivou a stylotvornou, jazzová sóla – zvláště šéfova – najdeme
však i v dalších skladbách) a texaskou lidovou hudbu (hlavně
v pojetí houslí Howarda Kalishe), celkový projev však nevybočuje
z výborně šlapající (žene ji dopředu bubeník David Levy) šramlové
polohy, v níž nepřeslechneme akordeon (Mikke Maddux), tubu (Jay
Rozen, občas Mark Rubin) a banjo (opět Mark Rubin).
Repertoárově skupina vychází z více (Tumbalalaika, Rozhinkes mit
Mandlen, Sha Shtil!) či méně (Birobidjan, Finfuntsvantisker, Lechayim)
známých písní (pěvecky se na nich podílejí vokalistky Suzanna Sharpe a
Rachel Rhodes) a instrumentálních tanečních skladeb (Laibedika
Honga, Vi Azoy Trinkt a Kayer Tey, Fraylakh Sherele), doplněných novými,
složenými Billem Averbachem (Zeltser Vasser, The Big Megillah).
Doposud AK pořídili dvě nahrávky, z nichž ovšem jedna (Shalom Y´all!,
Texas Klez) vyšla pouze ve formě MC. Část AK (Mark Rubin, Mike Maddux,
Rachel Rhodes) působí v hudebně podobně laděném Rubinchik´s Orkestyru.
(ps) Diskografie: Klarinetista
narozený v Haliči (rodiště je v pramenech uváděno jako Przymyz,
Promishlan, Przemyslany, s největší pravděpodobností se jedná o Přemyšl)
v rodině Peysekha Brandweina, houslisty, badkhna (svatebního baviče) a
šéfa rodinné kapely, v níž se uplatnila většina synů z jeho početné
(měl třináct dětí) rodiny (jedním z jeho vnuků je i Leopold Kozlowski,
dlouholetý dirigent varšavského jidiš divadla). Naftule Brandwein odešel roku
1908 do USA, kde záhy získal pověst jako výrazný a specifický klarinetista,
spolupracoval s orchestry Abeho Schwartze a Josepha Cherniavského, se
kterými od roku 1909 nahrával. Těžiště jeho aktivity vyvrcholilo
v letech 1922 až 1927, kdy se svou skupinou (na trombon v ní hrál
Luis Spielman, na bicí Mookie Brandwein a další hudebníci na housle a klavír)
nahrál pro firmu Victor 24 desek. Další nahrávky (poslední) pocházejí až
z roku 1941.Do velké míry to způsobila nejen hospodářská krize 30. let,
která zredukovala zájem o poslech hudby vůbec, ale i pokles zájmu židovských
(ale i polských, ukrajinských, ruských, cikánských a rumunských) posluchačů, pro
něž klezmorin také vydatně hrávali, o klasický klezmer ve prospěch jazzu a
amerikanizované populární hudby, ale hlavně Brandweinova příliš veliká záliba
v alkoholu. Styl hry Brandweina bývá dáván do protikladu Tarrasovu (ten
proslul jako veliký technik, sofistikovaný instrumentalista, ale i jako i
univerzálnější hráč) a charakterizován jako rustikální a živočišný.
Jednoznačné je to, že poznat Brandweina lze po několika taktech.
K nejznámějším jeho snímkům patří Heiser Bulgar, Wie Bist Die Gewesen
Vor Prohibition?, Kleine Princessin či Der Yid in Jerusalaim,
které patří dodnes k oblíbeným repertoárovým kouskům značného počtu
klezmerových klarinetistů. Většina Brandweinových snímků je obsažena na
profilovém disku King of the Klezmer Clarinet (editor Henry
Sapoznik), další - od jinud neznámé snímky - (snad až pět) můžeme slyšet na
zvukovém průvodci historií klezmeru Oytstres – Treasures. Klezmer Music
1908 – 1996, který připravila dvojice historiků žánru Joel Rubin a Rita
Ottens jako přílohu své knihy v českém překladu nazvané Klezmeři. Další
antalogie (s jednou výjimkou nahrávky orchestru A. Schwartze na CD Klezmer
Music 1910 – 1942) vesměs nabízejí snímky známé ze Sapoznikovy edice. (ps) Doporučená diskografie: DAVID EDELSCHTAT (1866 –
1892) Dělnický a anarchistický básník, narozený
v carském Rusku, odkud po Kyjevském pogromu z 8. května 1881
emigroval do USA, kam přišel v roce 1882. Bojovně údernou píseň In
Kamf přesvědčivě nahráli poměrně levicoví (a tím asi i autorovi docela
blízcí) Klezmatics (CD Jew with Horn), ostatní jeho písně (např. Wacht
ojf!, Majn zawoje) zůstávají zatím spíš zasuty v šeru knihoven a
archivů, i když se objevily společně s Im Kamf na albu švédských folkařů
Hai a Topsy Franklových. Jejich bojovný a zároveň bratrsky pospolitý duch,
známý nám z Internacionály či Písně práce, si spíše než s židovským
foklorem budeme spojovat s mezinárodním dělnickým hnutím ve své prvotní
nadšenecky naivní poloze. (ps) Doporučená CD: GIORA FEIDMAN (1936) V Buenos Aires narozený klarinetista původem
východoevropských rodičů. Působil v rodné Argentině (Teatro Colon),
Izraeli (Israel Philharmonic Orchestra, University of Tel Aviv), USA
(spolupráce na hudební složce Spielbergova Schindlerova seznamu), Francii (klarinetové
party filmu na ČT uváděného jako Muž je žena jako každá jiná, allanovsky
laděné komedie o problémech homosexuálně orientovaného klarinetisty) a hlavně
Německu. Věnuje se interpretaci klasického klezmeru (zhruba od začátku 70.
let), klasické hudbě, třetímu proudu (Gerswin, izraelští autoři kombinující
vážnou hudbu s lidovou – Gil Aldema, Ora Bat Chaim) i tangu (nejen
Astror Piazzola). Nahrávek pořídil ohromné množství v rozptylu přístupu
a kvality nebývalém. Najdeme u něj syrové koncertní nahrávky za doprovodu
pouze kytary a kontrabasu (Yiddish Soul), propracované sofistikované
album s klasickým pojetím argentinského tanga i orientálních melodií (TangoKlezmer
za spolupráce bandeonisty Raula Jaureny a hostujících
downtownových protřelců Marka Feldmana, houslisty, s nímž nahrává dosti
často, a dechového univerzála Matta Darriaua) i standardní
vážnohudební snímky s filharmonických orchestrem. Přesto všechny spojuje
typický zvuk jeho nástroje, pendlující mezi jemným vánkem, brutální
extatickou kakafonií a odvazovým rytmem.(ps) Výběrová diskografie: MORDECHAI GEBIRTIG
(1877 [1872] – 1942) Židovský básník a písničkář, profesí truhlář,
aktivista Bundu (židovské sociálně-demokratické strany), většinu života
prožil v Kazimierzi, židovské části Krakova, kde se jako Mordkhe
(Markus) Bertig narodil a kde byl 4. července 1942 nacisty spolu
s svým přítelem impresionistickým malířem Abrahamem Neumannem za okupace
zabit. Autodidakt, neuměl noty (písně skládal na jednoduchou pastýřskou
flétnu, s notovými zápisy a tvorbou melodií mu pomáhali přátelé Juliusz
Hoffmann, Baruch Shperber, jemuž se připisuje autorství hudby
k Dos lidl fun goldenen land a Chanah Milner, autor
melodie k Shifreles portret). První texty publikoval v roce
1905 nebo 1906 v krakovském jidiš tisku Der Sotsial Demokrat (báseň Der
general shtreyk), v roce 1920 mu vyšla první samostatná sbírka básní
pod názvem Folkstimlech (V lidovém stylu), o třináct let později
soubor 53 písní Mayne lider a posmrtně, v roce 1946, titul s´Brent,
jenž byl doplněn kolekcí doposud víceméně neznámých nebo zapomenutých
autorových písní a básní Mayn faytele až v roce 1997. Je
autorem (vedle Warshavského) nejpopulárnějších jidiš písniček, vesměs
vycházejících z lidové poetiky (hudební i textové), můžeme ho tedy
přiřadit k tzv.ohlasovým autorům (podobně jako např. Čelakovského či
možná příznačněji Hašlera), jehož podstatná část tvorby opravdu zlidověla.
Jmenovat jednoznačně nejpopulárnější skladby tohoto autora je poněkud
složité, mnohá z nich je populární dodnes. Psal ukolébavky (Yankele,
Schlof schoyn meyn Kind, Di zun iz fargangen), pijácké písně (Trink
bruder, Bruder l´chajim), dělnické (Arbetloser Marsch),
pseudokriminálnické (Avreml), sociální (Krigs-invalid, Die Gefalene),
milostné (Reyzale, Blumke, mayn zhiduvke), vzpomínkové (Kinderjorn, Dos Lidl fun Goldenem Land,
Mojschele), tragické (Brent!,
vznikající v roce 1938 jako obraz zkázy klasických štetlů za vlny
polských pogromů, svým způsobem završuje Gebirtigovu tvorbu) i humorné (Kum,
Leybke Tansn), dokonce i o bramboračce s houbami (Kartofl-Zup mit
Schvomen). Do zlatého fondu židovských písní patří i další jeho skladby: Drey
Techterlech, Huljet, huljet, Motele, Oy, Mamenyu Meyn a další. (ps) Doporučená CD: Ve Vilniusu a okolí působící účastník ozbrojeného
protinacistického odboje, zabit gestapem. Autor dvou textů (někdy považován i
za skladatele, ovšem mylně) k partizánským písním: Zog nit keinmol
(hymna vilniuských židovských partizánů na hudbu Dmitrije Pokrase, jednoho
z nejplodnějších sovětských písňových a filmových skladatelů, a jeho
bratra Daniela, většinou však uváděn pouze Dmitrij) a Schtil, di nacht is
ojsgestern (hudba pravděpodobně anonymní, třebaže Franklovi na CD Wi
ahin sol ich gejn uvádějí opět Pokrasovo autorství, ale muzikoložka Ruth
Rubin jako anonymní), jíž se svou vlastní hudbou zpívá pražská Činna. Obě
písně jsou vydávány hlavně na albech věnovaných holokaustu a písním
z vilniuského (případně i jiných) ghetta. (ps) Doporučená CD: Zakladatel židovského moderního divadla, působil
v Rusku, Rumunsku, Francii, Anglii i USA. Autor mnoha děl různých
dramatických žánrů, zvláště operet. Z hlediska problematiky jidiš písně
je Goldfaden autorem (hudby i textu) zásadního evergreenu Rozhinkes mit
mandlen, původně součásti singspielu Sulamis (z téhož díla pochází i
píseň Shabes, yontef un roshkhoydesh, jejíž interpretaci
v podání Berthy Kalish (1872[77] – 1939) na nahrávce z roku
1925 dnes můžeme slyšet na antalogii jidiš zpěvaček Di Eybike Mame; tamtéž Estella
Schreiner na snímku z roku 1920 zpívá árii z operety Louise
Friedsella (? 1850 – 1923) Ben Ami s textem právě
Goldfadenovým – Dos fartribene taybele). Popularita této ukolébavky,
napsané již roku 1880, je tak veliká, že bývá považována za lidovou, i když
z lidové písně pouze vychází. Nahrávky Rozinek a mandlí jdou do desítek.
Žádné další Goldfadenovy písně se dnes vlastně nenahrávají, nalézt
nějakou je kus umění. Písničkářské duo Gerry Tenney & Betty Albert
Schreck zařadili na své album Lomir Zingen a Zingen Yiddish Lid
narozeninový popěvek (opět autorství
hudební i textové) Tsu Dayn Geburstug, Martha Schlamme zpívá na
nahrávce Raisins and Almonds Goldfadenem otextovanou lidovou melodii
Der Fetter Nuss´n. (ps) Doporučená CD: Pochází z Ukrajiny,
kde v Oděse vystudoval konzervatoř a odkud před rokem 1907 odešel do
USA, přesto se do Evropy vracel ke své rodině. Žil a pracoval ve
Philadelphii, uplatnil se nejprve jako klarinetista a saxofonista
v Keith Vaudevillu a Pennsylvania State Militia Bandu, později jako
kapelník v Arch Street Theateru, zabýval se i obchodem (hudební nástroje,
gramofonové desky, sponzorování zpěváků a bavičů Chaima Taubera a Moisheho Oyshera
apod.). Se svým orchestrem nahrával klezmerové standardy v letech 1917
až 1927, jeho nahrávky patří k inspiračním zdrojům revivalismu židovské
hudby, ačkoliv tento výrazně agresivní zvuk s dominujícími dechy vysloveně
dnes nikdo nekopíruje, spíše se jedná o zdroj repertoárový. Kandel i mírně
koketoval s jazzem, jak o tom svědčí skladba Jakie Jazz ´Em Up,
ačkoliv dnes bychom ji spíše považovali za snahu bílých mužů než o
plnokrevnou černošsky říznou jazzovou nahrávku (jinak se jedná o jazzující
aranžmá ruskožidovských tradicionálů). Většinu jeho snímků reeditovala firma Global Village na
dvojici CD s podtituly Russian Sher (1991) a Der Gassen Nigun (1997).
(ps) Diskografie: Jazzově (swingově a dixielandově) zaměření muzikanti,
věnující se klasickému židovskému repertoáru 20. a 30. let, Tarrasovým,
Bradweinovým a Beckermanovým (jeho největší hit Ot Azoy)
instrumentálkám, úpravám folklorních melodíí (Doina, Husid´l Medley) i
orchestrálním aranžím oblíbených písní Secundy (Skrip, klezmerl skripe)
a Olshanetského (Belz, Glik) na zřejmě jednorázovém projektu.
V jádru souboru a za vznikem jediné nahrávky kapely najdeme především Petera
Sokolowa (n. 1940), klavíristu několika klasičtěji zaměřených bandů žánru
(Kapelye, skupina bratří Epsteinů, The Original Klezmer Jazz Band) a
teoretika žánru (klavír, hudební ředitel snímku, anotace v bookletu), a Henryho Sapoznika (n.
1953), banjistu a akordeonistu Kapelye, muzikologa a producenta (Brandweinovo
CD King of the Klezmer Clarinet, reedice
klasického LP Tanz! D. Tarrase a bratří Musikerů, antalogie snímků Klezmer
Pioneers, Music from Yiddish Radio Project a From Avenue to the Great
White Way) archivních klezmerových nahrávek (banjo, producent desky,
anotace v bookletu). Doplňují je trumpetista Ken Gross (n..
1950), jehož otec Irving spolupracoval s Brandweinem, Tarrasem a Maxem
Epsteinem, swingový basista Tom Abruzzo (n. 1922) a bubeník
jazzově-klezmerového školení Di Salzburg. Na nahrávce z roku 1988
jsou však největšími hvězdami dva veteráni jazzového klezmeru a swingu, a to
tenorsaxofonista Howie Leess (n. 1920) a klarinetista Sid Beckerman
(n. zřejmě 1919, není to však jasné), syn Shloymkeho, třetího
z hvězdné trojky klasických klezmerových klarinetistických hvězd.
Nahrávka dokazuje životnost a muzikálnost podoby žánru z 30. až 50. let,
která sice s evropskými folklorními kořeny má pramálo společného, ale
jako plnokrevný bělošský jazz se skvěle poslouchá. (ps) Diskografie: Kabaretní komik a zpěvák, pocházející z Litvy,
k jehož nejznámějším číslům patří jeho autorský kuplet Roumania,
Roumania, vycházející ze stylizovaných rumunských lidových písní a
dodnes patřící k nejnahrávanějším jidiš písním. Existuje ve třech
verzích, ta nejstarší pochází již z roku 1925, kdy ji Lebedeff nahrál
s orchestrem Peretze Sandlera pod titulem Der Freylecher Rumener,
nejznámější je ovšem ta z roku 1941 s orchestrem Sholoma Secundy,
v němž slyšíme i klarinet Davea Tarrase. Lebedeff však
interpretoval většinou písně jiných autorů, i když mu jsou některé neprávem
připisovány.To se týká zvláště Sandlerovy a Gilrodovy In Ades, kterou
německá kapela Kasbek na CD Klezmer a la russe považuje právě
za Lebedeffovu, folklorní drsoni Di Naye Kapeleye ji na svém eponymním
debutu zase vydávají za čistě lidovou. Podobné nostalgické náměty mají i
další písně, které se již názvy vracejí zpět do Evropy, nejlépe do carského
Ruska – Secundova Odessa Mama, Olshanetzkého Petrograd (obě měl
na repertoáru i jeho velký konkurent Peisakh Burstein) či Chasene
in Tchiževe z muzikálu Der Litvisher Yankee, jimž ovšem
Lebedeff dává silný ironizující nátěr a expresivitu podání, jakou známe
z písní podobného zaměření zpívaných Vlastou Burianou (Oči černé, U
nás v Petrohradě). Samozřejmostí jsou standardy Tsen Kopikes či Skrip,
Klezmer Skrip. Většina jeho nahrávek vychází z dobového kabaretního
zvuku s dominancí řízných dechů
(v soundu je ovšem prostor i pro akordeon, banjo a klezmerově zabarvený
klarinet a housle), ale píseń Far Neela Nokh Nella je téměř
dixielandová. (ps) Doporučená CD: MOŠE NADIR (1885 – 1943) Vlastním
jménem Jicchok Reis, narozený na Haliči v Narajevě, ve třinácti letech
emigroval s rodinou do USA, kde se věnoval satirické žurnalistické a
prozaické tvorbě (ukázky z jeho díla obsahuje antalogie Rozinky a
mandle, Praha 1968). Satirický tón mají i dva jeho písňové texty, často považované
za lidové (tou jsou pouze melodie, i když i ty se mu někdy připisují):Rebbe Eimeylekh a Az der rebbe sing (lacht)
(ps) Doporučená CD: Americko-kanadská klezmerová kapela, založená roku
1983. Jedná se v zásadě o projekt seattlské zpěvačky a houslistky Wendy
Marcus, sestava je velmi proměnlivá a mění se dost výrazně od nahrávky
k nahrávce. Z významnějších instrumentalistů Mazeltones prošli Margot
Leverett (CD Meshugge for You), sólová klarinetiska a členka
dámského klezmeru Mikveh, a Aaron Alexander (CD Zei Gesunt! a Latkes
and Lattes), jazzový bubeník známý z avangardních Babkas nebo klezmerové
Londonovy dechovky. Sound a repertoár vychází hlavně z amerických (poměrně
časté anglické verze jidiš a ruských originálů) a sovětských (najdeme v něm
nejen Podmoskovskije večera a Oči čornyje) tradic. Většinou se jedná o swing
nebigbandového provedení (na Meshugge for You a Zei Gezunt!
s jazzovým pozounem Marka Smasona, desky Latkes and Lattes
a Zei Gesunt! obohacuje zvuk obdobně pojímaného akordeonu) v šramlově
odvazovém pojetí (nejvíce a nejnápaditěji na Meshugge for You),
navazujícím na tradici yiddish radia. Povedené jsou folkové (pouze
s akustickými strunnými nástroji, většinou kytarou) úpravy židovských
balad Mayn Rue Plats, Mamenyu a Di Sapozkhelach. (ps) Diskografie: V 80. letech v Albuquerque v Novém
Mexiku působící klezmerová kapela natočila (v roce 1986) pro firmu
Global Village Music album Jewish and Balkan Dance Music, svou jedinou
nám známou nahrávku. Sound a repertoár je charakterizován již titulem – jidiš
písně (Der Rebbe Elimelech, Di Mame iz Gegangen in Mark Arayn, Yome Yome,
Roumania Roumania) a klezmerová čísla (Kramtweiss, Oy Tate, Lebn Zol
Palestina) se tu mísí s balkánskými melodiemi (v řecké písni Garsona
se zpěvem vypomáhá sbor Svirka, orientovaný převážně na bulharskou
lidovou hudbu) a aranžemi ve stylu saloonu Divokého západu, jak je známe
z Limonádového Joea, případně evropských nevěstinců a šantánů
budapešťského střihu (ty zas dejme tomu z Nočního motýla). Rytmus
drží (vedle bicích nástrojů Benjamina Shapira a baskytary Davida
Levina) nezbytný stylotvorný a nesmírně dynamický klavír (občas, např.
v Sami Malikś Tune, zamíří k pěkně rozjeté jazzové
improvizaci) Akiho Fleshera, ornamentální melodie pak vytváří hlavně
klarinetista a saxofonista (šéf souboru) Steward Mennin, doplňovaný
trumpetistou Neilem Alexanderem, jehož úloha je ale hlavně pěvecká.
Nikoliv ovšem židovsky šansonově drsná, spíše balkánsky zjemnělá, jak ostatně
známe i od L. Sklamberka z Klezmatics, případně raného M. Alperta
v době působení v Kapelye. Dnes by někteří asi soubor vnímali jako
účastníka módního proudu (k tomu námitka z naší strany: k balkánskému
folkloru i klezmeru přeci jen NSB přistupovali poněkud s nadhledem a
více akcentovali šramlově-bordelové pojetí, než bývá dnes zvykem), ale
v době vzniku nahrávky se o tom nedalo uvažovat ani zdaleka. Každopádně
nám nahrávka po letech připomíná doby undergroudu a minority dnes
v některých zemích skoro mainstreamových žánrů (ps) Diskografie: PETER ROHLAND (1933 – 1966) Německý folkový písničkář, působící
v tehdejším Západním Berlíně, spíše než americkým folkovým revivalem
ovlivněný německým romantismem a lidovou tradicí a francouzským šansonem (určitý
čas na začátku 60. let působil v Paříži), doprovázející se na kytaru.
Kromě německých tuláckých a francouzských villonovských songů a písní
z roku 1848 připravil v únoru 1963 program s repertoárem
v jidiš, v němž se uplatnily hlavně lidové skladby (ze známějších Tzen
bridder, Amol is gewen a majsse, Jomme, jomme, Un as der rebbe singt,
poměrně dost pozapomenutých jako Fohr ijch mir arois, Wolt ijch sein a
rov, Mai komashma ion, Jich nehm dos peckel), ale i Gebirtigovy (´s
brennt, bridderlech, ´s brennt), Mangerovy (Unter die chirwes fun
Pojln) a Glikovy (Schtil, die nacht is ojsgeshternt). Dnes jsou
jejich nahrávky, pocházející z let 1964 a 1965, k dispozici
v kompletu na CD z roku 1991 německého labelu Thorofon. (ps) Diskografie (pouze jidiš písně): MORRIS ROSENFELD (1861 – 1923) Proletářský jidiš básník, pocházející
z carského Ruska (ovšem z nynější Litvy), ale od roku 1886 žijící
v USA (předtím však žil od roku 1882 v Londýně), kde se živil jako
textilní dělník. Z jeho tvorby je určitě nejznámější balada Mayn rue
platz (stejně jako jeho ostatní texty napsaná na lidovou melodii), která
patří k nejčastěji nahrávaným jidiš písním vůbec. U nás svébytnou verzi
pořídila skupina Vltava na album Marx Engels Beatles. Z ostatních
Rosenfeldových písní se popularitě Mayn rue platz nemůže blížit žádná (snad
s výjimkou chanukové O ir kleine lichtelech, často také mylně
považovaná za lidovou, tak je tomu např.na CD Yomi, yomi – pražská jidiš
muzika, kde ji slyšíme v interpretaci Jiřího Helekala), ale i Mayn
jingele také nepatří k těm úplně neznámým. Její verze pořídil např.
maďarský Budapest Klezmer Band, německý Jontef i Miki Roth s Mišpachou,
posledně jmenovaní ovšem mylně uvádějí v bookletu alba Mišpacha II, na
něž ji nahráli, nepřesnou informaci o lidovosti písně. Naopak Saj schtolz!
patří k těm dnes zcela zapadlým, i když ji nahrálo švédské folkové duo
manželů Franklových. (ps) Doporučená CD: Ve Vídni narozená zpěvačka, odkud utekla do Londýna
před nacisty, ale umělecky se etablovala v USA a Kanadě, kde se věnovala
opeře, muzikálům (Šumař na střeše) i písňovému repertoáru (Kurt Weill).
Natočila dvě alba jidiš písní, která jsou distribuována pod názvy Raisins
and Almonds a Sings Jewish Folk Songs, na obou spolupracovala
s dirigentem a aranžérem Robertem DeCornierem. Pojetí odpovídá
značně 50. letům, kdy se folklor aranžoval do podoby známé českému posluchači
z pohádek (i když v nich zaznívá spíše tvorba folklor napodobující)
Bořivoje Zemana (Pyšná princezna, Byl jednou jeden král) či spíše Jaromíra
Pleskota (Obušku, z pytle ven!), aranžmá jsou tedy bohatá (dávají důraz
více na melodii než rytmus), směřují k symfonickému zvuku ( u nahrávek
Schlammové ovšem ještě v komornějším duchu) a spíše podbarvující šansonově osobitě
pojímaný hlas zpěvaččin. Na obou nahrávkách nalezneme jak písně patřící
k těm hodně populárním (Tum Balalaika, Dire-Gelt, Der Rebbe
Elimelech, Lomir sich iberbetn), tak naopak i ty, které nepatří
k těm často nahrávaným (Der Fetter Nussń, S´lofn S´yungn Schwartze
Wolkns, Zog Maran), samozřejmě, že dost písniček je tzv. známých, ale ne
notoricky (Tumba Tumba,, A Pintele, Margaritkelech). Dramaturgie je
každopádně nápaditá i po letech, i když samozřejmě pracuje s materiálem
z větší části očekávaným. (ps) Diskografie: Autor (někdy psán i jako Smulewitz či
Shmulewitz), textu i hudby, patřičně sentimentálního evergreenu A
brivele der mamen z roku 1907 (v roce 1938 byl v Polsku natočen
stejnojmenný film režisérem Josephem Greenem s ústřední Smulewitzovou
melodíí a s obdobným melodramatickým syžetem), stylizovaného dopisu,
v němž typizovaná a mýtická židovská maminka píše z Evropy svému
synáčkovi do Ameriky. Text téhož autora slyšíme v písni Josepha
Brodyho (1877 – 1943) z roku 1905 Lekht bentshn, v níž
byl ovšem vyzužit i text liturgický. Ovšem tu jsme nalezli pouze na příkladně
vybavené antalogii Di Eybike Mame v nahrávce z roku 1909,
pořízené v centru dobového jidiš divadla ve Lvově, v interpretaci Heleny
Gespass (1886 – 1909).(ps) Doporučená CD: Východoevropský ohlasový písničkář, ovlivněný
chasidismem, zahynul při nacistické okupaci. Začal publikovat roku 1917
sbírkou Tsionslider. Jeho nejznámější, dnes už zlidovělou, písní je Hobn
mir a nigendl. Ta byla nahrána nesčetněkrát, podobně – i když méněkrát –
jako Fraytig oyf der Nakht. Naopak píseň Surele jsme objevili pouze v interpretaci Diany
Blumenfeld na Antalogii ostjüdisher Music Vol. 2/3. (ps) Doporučená CD: MARK WARSHAVSKY (1848 [1840] – 1907) Narozen v Oděse, žil však v Kyjevě, kde
se živil jako právník. Autor písně Der Alef Beys (podle incipitu Oyfn
pripetschik), mylně často považovanou za lidovou. O něco méně populární
je i další jeho evergreen Di rod (Di Mezinke), Klezmatics
zpopularizovali spíš pozapomenutou Simkhes-Toyre (CD Jew with Horn),
Klezmer Conservatory Band zase osvěžili Di Mekhutonim Geyen (CD Dance
Me to End of Love). K častěji náhravaným skladbám ještě patří Dem
Milners Trern (u nás zpívají Ester), Tayere Malkele, Soreh un Rivke,
Akhtsik Er Un Zibertsik, k těm spíše zapadlým pak Chazkele, Der
Fodem, Dos Lid Fun Broyd či Dos Freylekhe Shnayderl. Warshavského
ohlasovou tvorbu širšímu publiku zpřístupnil klasik jidiš literatury a jeho
přítel Sholem Aleichem, který v letech 1900 a 1914 připravil v
Oděse dvě edice sbírky jeho písní. (ps) Doporučená CD: Newyorkský klezmer (působiště Manhattan), který se
orientuje na dixielandovou podobu žánru. Na jediné dostupné existující
nahrávce souboru Freylekhs 21 spolupracují s kapelou klarinetista Harold
Seletsky (klezmerový veterán, už na začátku 50. let hrál po barech,
hotelích a svatbách na altsaxofon) a zpěvačka Mary Feinsinger
(specialistka též na Mahlera, jazz i synagogální zpěv). Oba dva se zároveň
výrazně podíleli na aranžérské podobě alba, na níž najdeme i Seletského
skladby (např titulní Freylekhs 21 či úvodní Theme) a
Feinsingrové anglické verze jidiš písní (nejen Di Mezinke). Vlastní
jádro kapely tvoří banjista a mandolinista Barry Mitterhof (od 70. let
člen a spolupracovník řady bluegrassových souborů a interpretů jako Skyline,
Silk City, Hazel Dickens a Bottle Hill, působí rovněž jako sólista klasických
mandolinových souborů), tubista Don Butterfield (jinak orientovaný na
jazz – hrál s Charlesem Mingusem – a klasickou hudbu), bubeník Gary
Mury a akordeonista Peter Stan (známý ze Stromova souboru Hot
Pstromi).Tvář souboru je poznamenána bezchybnými instumentálními výkony,
kompaktním zvukem, solidními a invenčními sóly, hlavně klarinetu (v duchu
klasického amerického jazzového klezmeru) i banja (to nás důvěryhodně
přesvědčuje, že je doma i v bluegrassu) a skočnými rytmy. Hudba k tanci
v klasickém slova smyslu i tom nejlepším pojetí, žádné experimenty a
avangarda, vtip a nápaditost však nechybí. Poctivý muzikantský přístup je
samozřejmostí. (ps) Diskografie: Písničkář pocházející z východní Haliče je
znám také jako Wolf Ehrenkrantz, bývá označován jako první židovský
bohém (myšleno jeho doby). Patřil k tzv. broderzingrům, zpívajícím
básníkům východní Evropy, kteří po kavárnách a restauracích bavili publikum
parodickými písněmi, dost často na chasidismus a údajné zázraky cadiků.
Z jeho písní je nejznámější Der filozof, kterému se podařilo
zlidovět, proto bývá velmi často uváděn jako tradicionál a relativně často
nahráván. Na antalogii židovských autentických amatérských zpěváků narozených
ve východní Evropě (pořízených Ruth Rubinovou) Jewish Life: The Old
Country můžeme slyšet syrovou verzi Az moshi – Ach vet kumen,
další Zbarzherovu zhudebněnou báseň. (ps) Doporučená diskografie: Ve Francii žijící (otec polský žid, matka německá
židovka) zpěvák a kytarista, narozený 1935 v Antverpách. Poté
s rodiči utekl před nacisty do Paříže, pak do jižní Francie a odtud do
Kanady. Od roku 1965 působí v Paříži a věnuje se interpretaci blues, spirituálů
a hlavně jidiš písní. V jeho projevu se mísí kabaret, šanson, šantán,
folkový revival 60. let s přirozeným rodným jidiš akcentem. Nahrávek
sice údajně pořídil poměrně dost, ale v běžných distribucích lze sehnat
pouze nedatované profilové album Chants yiddish francouzské
společnosti Buda, kde ho doprovází houslista Maurice Karachevsky,
akordeonista Eddy Schafirovitch a klarinetista Teddy Lasry.
Jedná se o klasické kabaretní provedení ve výše charakterizovaném duchu
v šramlujících úpravách a s vévodícím basem zpěvákovým. Vedle běžně
nahrávaných skladeb Lomir zich iberbetn, Yankele, Az der rebbe zingt,
Papir iz doch vaiss a dalších zde nalezneme dětské popěvky Klein
yidele a Hooter tooter či méně známé Freilachs (podle
incipitu Vander ich mir lustik, původně ruská lidová melodie otextovaná P.
Nazarovem) a jednu píseň o Pogromu. Nahrávka je velmi autentická a
představuje syrovější polohu toho, co si představujeme pod pojmem jidiš písně
(žádná opereta, opera, muzikál, jazz). Druhou dostupnou nahrávkou je
kompilace International Yiddish Festival Cracow 1990, na níž editoři
kromě nahrávek dalších jedenácti interpretů zařadili i tři živé snímky (jeden
společný s francouzskou židovskou zpěvačkou Talilou) Zimetovy.
Zde zachycená poloha zpěvákova, za doprovodu podobné šramlové sestavy jako na
Chants yiddish, se příliš nelíší od albové, i když písničky Yidn on poyln a
Blaybt gezunt mir, Kroke se blíží trošku k sentimentalitě (zde i
díky pojetí klavíru), ale stále šántánové a sympatické, ne velkodivadelní,
nicméně Vos yiddish vert nokh sayn zůstává věrna živějšímu pojetí. (ps) Výběrová diskografie: Německá folková skupina (důraz kladen na strunné
drnkací nástroje), jejímž základem je duo ve složení Thomas Fritz (nar.
1950, kytara, zpěv) a Erich Schmeckenbecher (nar. 1953, kytara,
mandolína, akordeon, zpěv). Věnuje se převážně švábské lidové hudbě, německým
revolučním i milostným písním, také vlastní levicově laděné tvorbě. Kromě
toho však interpretují i písně v jidiš, v poměrně přesvědčivé,
živelné úrovni. V roce 1979 jich natočili (za spoluúčasti několika hostů
) jedenáct na album ´ch hob gehert sogn, a to vesměs těch
nejklasičtějších: Dire-Gelt, Lomir sich iberbetn, Tsen brider apod. O
rok později pořídila pětici dalších koncertně (Di Mame, Mojschele, Di
Mezinke, Dire-gelt, Tsen Brider), z nichž tři první se objevily jako
bonus k reedici studiové nahrávky z roku 1979. Všech pět (dalších pět
tvoří německý repertoár) obsahuje live album Oj! Oj! Oj!.(ps) Diskografie (pouze jidiš písně): |
________________________________________________________ John Zorn & Masada: Reportáž z vstoupení alternativní legendy čtěte zde. ________________________________________________________ Poza na Cohenu Festival Litoměřický kořen,
který se již několik let koná vždy první červencový víkend v příjemném areálu
letního kina na břehu Labe, rozhodně patří mezi přehlídky, které se z
přehršle letních hudebních akcí vydělují svébytnou dramaturgií a
nezaměnitelnou atmosférou. Jistě k tomu přispívá i fakt, že zde na jednom
pódiu vedle sebe účinkují jak představitelé "alternativně-rockové"
špičky (Psí vojáci, Echt!, anebo Už jsme doma), tak řada velmi pozoruhodných
zahraničních hostů. Letos jimi byli čínský, v Berlíně žijící multiinstrumentalista
Wu-Wei, maďarská etno-jazzově-experimentální skupina Kiss Erzsi a sobotní
večer na hlavním pódiu uzavřela bizarní dvojice, která si říká Poza. Potulovala nepotulovala se
před dvěma sty lety po východní Evopě klezmer kapela. Když je vyhodili z
jedné hospody, šli do další. Když všechny hospody zavřely, šli hrát na
náměstí. Když se to měšťanům přestalo líbit, přesunuli se někam, kde je ještě
neznali. Šikere kapelje se jmenovali se podle toho, co měli všichni
společného - alkoholu (šiker znamená
v jidiš opilec, ožrala). A byl nebyl.v osmdesátých
letech v Americe revival klezmeru. A vznikly nevznikly různé skupiny, hrající
tento žánr. A dal nedal kapelník jedné z nejznámějších - Frank London z
Klezmatics - dohromady několik z těchto nových klezmerů, aby společně zkusili
hrát jako Di šikere kapelye. Složení: Frank London (trubka
a lesní roh), Matt Darriau (klarinet a saxofon), Susan Sandler (trumpeta),
David Harris a Mark Hamilton (pozouny), Stuart Brotman (tuba), David Licht
(bicí) a Jerry Kisslinger (pook, bůhví, co to je) Vydali nevydali v roce 2000
desku u Piranha musik produktion. Kapela byla založena roku
1993 v Brémách. Orientuje se na americký klezmer-sound, jak byl nahráván do
poloviny 20. století, avšak nesnaží se jej kopírovat. Větší část tvoří vlastní
aranžmá, podíl vlastních kompozic se pohybuje kolem 50%. Obsazení: Christian Dawid
(C-klarinet, basklarinet, saxofon) Matrin Kratzsch (basklarinet, klavír)
Susanne Sasse (bicí, perkuse) Johannes Horschik (akordeon, klavír) Stefan
Kühne (kytara, banjo) Ralf Stahn (kontrabas, tuba) Kontakt: Stefan Kühne
Horner Str. 40 28203 Bremen tel. 0421/704026 Kapela existuje od roku
1993. Původně začala jako trio a od roku 1998 se ustálil počet členů na pět
až sedm. Za aktuální sestavu lze považovat čtyři muže a jednu ženu,
z nichž všichni náleží do nové generace mladých inovačních muzikantů. Obsazení: Alexandra
Dimitroff – akordeon, zpěv, Jens Domberg – tuba, Johannes Kevenhörster –
klarinet, saxofon, Karel Komnatoff – trumpeta, křídlovka, zpěv, Snorre
Schwarz – bicí, zpěv Každý z muzikantů má
výrazné zkušenosti z dalších známých kapel, jako jsou Michele Baresi,
The Butlers, Jams, Apparatschik, The Transylvanians, Blascore aj. Je to
špička evropského klezmeru a vedle klezmerovských “standardů” interpretují
také písně z Bulharska, Makedonie, Srbska, Turecka a Karibiku. Di Grine Kuzine má zajisté
pevnou pozici na celé řadě klezmerovských scén; ať už jde o scénu domácí
(berlínskou), či o scénu národní (německou), případně nadnárodní (tedy
evropskou či světovou). Rovněž na scéně mezinárodního hudebního festivalu
Hudba v pohybu v Rožnově pod Radhoštěm dne 3. 9. 2000, bylo všem
jasné, že o kvalitě hudební produkce zmiňované kapely nelze pochybovat. Za zmínku
rovněž stojí, že 4. 9. měla Di Grine Kuzine v brněnském Ha-Divadle
koncert, který natočila Česká televize a bude z něj sestříhán
čtyřicetiminutový profilový pořad Mezi proudy. Sledujte program ČT 2. Kapela
s sebou přivezla i svoje nejnovější CD: Klezmer´s Paradise. Je na něm 13
reprezentativních vzorků “žesťového” klezmeru, z toho 3 zpívané, ostatní
instrumentální. Rád bych toto CD doporučil vaší přízni, lze ho získat i
v ČR – u organizátora festivalu Hudba v pohybu Jiřího Plocka na adrese:
jplocek@volny.cz. Tomáš
Janík DI GRINE KUZINE, Postfach
870 306, D-13162 Berlin, Deutschland, di.grine@kuzine.de |
|||||||||||||||
|
Byli tu, příloha Čeckých
klezemrových stránek. připomínky a příspěvky zasílejte na tuto adresu. |
|||||||||||||||||
|
|
|
||||||||||||||||
Stránky kapel
Di Grine Kuzine
Flying Bulgar Klezmer Band
Di Naye
Kapelye
Klezmerové odkazy
Hlavním městem klezmeru na Internetu je stránka Ariho Dawidowa
U našich sousedů danou problematiku obhospodařuje server www.klezmer.de