ZAHRANIČNÍ PŘÍLOHA
ČESKÝCH KLEZMEROVÝCH STRÁNEK

Byli tu anebo spíš nebyli
 

novinky - české kapely
byli tu anebo spíš nebyli - co je to ten klezmér

AB –C – D – EFG

H – CH – I – J – KL

MN – O - P – Q – RS – T

U – V – W   X – Y Z  

 

MALÝ SLOVNÍK
KLEZMERU A HUDBY JIDIŠ
ז
AUSTIN KLEZMORIM
BRANDWEIN - EDELSCHTAT
FEIDMAN
GEBIRTIG
GLIK – GOLDFADEN - KANDEL
KLEZMER PLUS! - LEBEDEFF
MAZELTONES - NADIR
NEW SHTETL BAND
ROHLAND
ROSENFELD
SCHLAMME SCHMULEWITZ - STERHEIM
WARSHAVSKY
WEST END KLEZMORIM
ZBARZHER - ZIMET
ZUPFGEIGENHANSEL

 

Nové: Moše Nadir - Harry Kandel -Nochem Sterheim
Hirsch GlikAaron Lebedeff
The New Shtetl Band - Salomon Schmulewitz
Abraham Goldfaden - Velvel Zbarzher - Marta Schlamme
 
Naftule Brandwein  Klezmer Plus! - West End Klezmorim
Ben Zimet - Austin Klezmorim - Zupfgeigenhansel
Peter Rohland - Giora Feidman - David Edelschtat - Mazeltones

Mordechai Gebirtig - Morris Rosenfeld - Mark Warshavsky

Archiv:
 
Mickey Katz - Bente Kahan - Di Shikere Kapelye - Glezgoyim
Di Grine Kuzine - Poza na Cohenu

aktualizace k 22. únoru 2006

 

 

 

 


 

 

MALÝ SLOVNÍK KLEZMERU A HUDBY JIDIŠ
(kdo – co – kde – kdy – jak)

 

THE AUSTIN KLEZMORIM

Texaská klezmerová kapela, jejímž leadrem je trumpetista Bill Averbach. V jejím soundu nacházíme jak klasické východoevropské prvky, tak americký jazz (nejen převažující obligátní dixieland, ale na albu East of Odessa ve skladbě The Big Megillah i zcela bebopovou, ne-li freejazzovou poetiku, jedná se ovšem o ne tak zcela typickou výjimku, i když zcela přesvědčivou a stylotvornou, jazzová sóla – zvláště šéfova – najdeme však i v dalších skladbách) a texaskou lidovou hudbu (hlavně v pojetí houslí Howarda Kalishe), celkový projev však nevybočuje z výborně šlapající (žene ji dopředu bubeník David Levy) šramlové polohy, v níž nepřeslechneme akordeon (Mikke Maddux), tubu (Jay Rozen, občas Mark Rubin) a banjo (opět Mark Rubin). Repertoárově skupina vychází z více (Tumbalalaika, Rozhinkes mit Mandlen, Sha Shtil!) či méně (Birobidjan, Finfuntsvantisker, Lechayim) známých písní (pěvecky se na nich podílejí vokalistky Suzanna Sharpe a Rachel Rhodes) a instrumentálních tanečních skladeb (Laibedika Honga, Vi Azoy Trinkt a Kayer Tey, Fraylakh Sherele), doplněných novými, složenými Billem Averbachem (Zeltser Vasser, The Big Megillah). Doposud AK pořídili dvě nahrávky, z nichž ovšem jedna (Shalom Y´all!, Texas Klez) vyšla pouze ve formě MC. Část AK (Mark Rubin, Mike Maddux, Rachel Rhodes) působí v hudebně podobně laděném Rubinchik´s Orkestyru. (ps)

Diskografie:
Shalom Y´all!, Texas Klez
, B. A. Music records
East of Odessa. Jewish Music in the America West, Global Village Music 1995

Klarinetista narozený v Haliči (rodiště je v pramenech uváděno jako Przymyz, Promishlan, Przemyslany, s největší pravděpodobností se jedná o Přemyšl) v rodině Peysekha Brandweina, houslisty, badkhna (svatebního baviče) a šéfa rodinné kapely, v níž se uplatnila většina synů z jeho početné (měl třináct dětí) rodiny (jedním z jeho vnuků je i Leopold Kozlowski, dlouholetý dirigent varšavského jidiš divadla). Naftule Brandwein odešel roku 1908 do USA, kde záhy získal pověst jako výrazný a specifický klarinetista, spolupracoval s orchestry Abeho Schwartze a Josepha Cherniavského, se kterými od roku 1909 nahrával. Těžiště jeho aktivity vyvrcholilo v letech 1922 až 1927, kdy se svou skupinou (na trombon v ní hrál Luis Spielman, na bicí Mookie Brandwein a další hudebníci na housle a klavír) nahrál pro firmu Victor 24 desek. Další nahrávky (poslední) pocházejí až z roku 1941.Do velké míry to způsobila nejen hospodářská krize 30. let, která zredukovala zájem o poslech hudby vůbec, ale i pokles zájmu židovských (ale i polských, ukrajinských, ruských, cikánských a rumunských) posluchačů, pro něž klezmorin také vydatně hrávali, o klasický klezmer ve prospěch jazzu a amerikanizované populární hudby, ale hlavně Brandweinova příliš veliká záliba v alkoholu. Styl hry Brandweina bývá dáván do protikladu Tarrasovu (ten proslul jako veliký technik, sofistikovaný instrumentalista, ale i jako i univerzálnější hráč) a charakterizován jako rustikální a živočišný. Jednoznačné je to, že poznat Brandweina lze po několika taktech. K nejznámějším jeho snímkům patří Heiser Bulgar, Wie Bist Die Gewesen Vor Prohibition?, Kleine Princessin či Der Yid in Jerusalaim, které patří dodnes k oblíbeným repertoárovým kouskům značného počtu klezmerových klarinetistů. Většina Brandweinových snímků je obsažena na profilovém disku King of the Klezmer Clarinet (editor Henry Sapoznik), další - od jinud neznámé snímky - (snad až pět) můžeme slyšet na zvukovém průvodci historií klezmeru Oytstres – Treasures. Klezmer Music 1908 – 1996, který připravila dvojice historiků žánru Joel Rubin a Rita Ottens jako přílohu své knihy v českém překladu nazvané Klezmeři. Další antalogie (s jednou výjimkou nahrávky orchestru A. Schwartze na CD Klezmer Music 1910 – 1942) vesměs nabízejí snímky známé ze Sapoznikovy edice. (ps)

Doporučená diskografie:
Naftule Brandwein. King of the Klezmer Clarinet
, Rounder 1997
Oytstres – Treasures. Klezmer Music 1908 – 1996, Wergo 1999 (čtyři snímky jeho kapely, jedna dvojice však uvedena dohromady v jednom tracku, ve snímku Cherniavského bandu pouze pravděpodobná jeho účast)
Klezmer Music 1910 – 1942, Global Village Music 1996 (jeden snímek s vlastním bandem, druhý s orchestrem Abe Schwartze)
Jackie Jazz´em Up. Old Time Klezmer Music 1912 - 1926, Global Village Music 1984/ 1993 (jeden snímek s vlastním orchestrem)
Klezmer Pioneers. European And American Recordings 1905 – 1952, Rounder 1993 (jedna nahrávka Brandweinovy skupiny)
Music from the Yiddish Radio Project, Shanachie 2002 (dva snímky Brandweinova souboru)

DAVID EDELSCHTAT (1866 – 1892)

Dělnický a anarchistický básník, narozený v carském Rusku, odkud po Kyjevském pogromu z 8. května 1881 emigroval do USA, kam přišel v roce 1882. Bojovně údernou píseň In Kamf přesvědčivě nahráli poměrně levicoví (a tím asi i autorovi docela blízcí) Klezmatics (CD Jew with Horn), ostatní jeho písně (např. Wacht ojf!, Majn zawoje) zůstávají zatím spíš zasuty v šeru knihoven a archivů, i když se objevily společně s Im Kamf na albu švédských folkařů Hai a Topsy Franklových. Jejich bojovný a zároveň bratrsky pospolitý duch, známý nám z Internacionály či Písně práce, si spíše než s židovským foklorem budeme spojovat s mezinárodním dělnickým hnutím ve své prvotní nadšenecky naivní poloze. (ps)

Doporučená CD:
Hai und Topsy Frankl – Jiddische Lieder
, Wundertüte 1988
Klezmatics – Jew with Horns
, Piranha 1994

V Buenos Aires narozený klarinetista původem východoevropských rodičů. Působil v rodné Argentině (Teatro Colon), Izraeli (Israel Philharmonic Orchestra, University of Tel Aviv), USA (spolupráce na hudební složce Spielbergova Schindlerova seznamu), Francii (klarinetové party filmu na ČT uváděného jako Muž je žena jako každá jiná, allanovsky laděné komedie o problémech homosexuálně orientovaného klarinetisty) a hlavně Německu. Věnuje se interpretaci klasického klezmeru (zhruba od začátku 70. let), klasické hudbě, třetímu proudu (Gerswin, izraelští autoři kombinující vážnou hudbu s lidovou – Gil Aldema, Ora Bat Chaim) i tangu (nejen Astror Piazzola). Nahrávek pořídil ohromné množství v rozptylu přístupu a kvality nebývalém. Najdeme u něj syrové koncertní nahrávky za doprovodu pouze kytary a kontrabasu (Yiddish Soul), propracované sofistikované album s klasickým pojetím argentinského tanga i orientálních melodií (TangoKlezmer za spolupráce bandeonisty Raula Jaureny a hostujících downtownových protřelců Marka Feldmana, houslisty, s nímž nahrává dosti často, a dechového univerzála Matta Darriaua) i standardní vážnohudební snímky s filharmonických orchestrem. Přesto všechny spojuje typický zvuk jeho nástroje, pendlující mezi jemným vánkem, brutální extatickou kakafonií a odvazovým rytmem.(ps)

Výběrová diskografie:
Jewish Soul Music
, Hed Arzi 1972
Yiddish Soul
, Network Medien 1993 (snímky z let 1985 a 1987)
Silence and Beyond. Feidman plays Ora Bat Chaim
, KOCH International 1997
Rhapsody for Klezmer
, KOCH Classics 2000
Tan
goKlezmer, KOCH Classics 2001

MORDECHAI GEBIRTIG (1877 [1872] – 1942)

Židovský básník a písničkář, profesí truhlář, aktivista Bundu (židovské sociálně-demokratické strany), většinu života prožil v Kazimierzi, židovské části Krakova, kde se jako Mordkhe (Markus) Bertig narodil a kde byl 4. července 1942 nacisty spolu s svým přítelem impresionistickým malířem Abrahamem Neumannem za okupace zabit. Autodidakt, neuměl noty (písně skládal na jednoduchou pastýřskou flétnu, s notovými zápisy a tvorbou melodií mu pomáhali přátelé Juliusz Hoffmann, Baruch Shperber, jemuž se připisuje autorství hudby k Dos lidl fun goldenen land a Chanah Milner, autor melodie k Shifreles portret). První texty publikoval v roce 1905 nebo 1906 v krakovském jidiš tisku Der Sotsial Demokrat (báseň Der general shtreyk), v roce 1920 mu vyšla první samostatná sbírka básní pod názvem Folkstimlech (V lidovém stylu), o třináct let později soubor 53 písní Mayne lider a posmrtně, v roce 1946, titul s´Brent, jenž byl doplněn kolekcí doposud víceméně neznámých nebo zapomenutých autorových písní a básní Mayn faytele až v roce 1997. Je autorem (vedle Warshavského) nejpopulárnějších jidiš písniček, vesměs vycházejících z lidové poetiky (hudební i textové), můžeme ho tedy přiřadit k tzv.ohlasovým autorům (podobně jako např. Čelakovského či možná příznačněji Hašlera), jehož podstatná část tvorby opravdu zlidověla. Jmenovat jednoznačně nejpopulárnější skladby tohoto autora je poněkud složité, mnohá z nich je populární dodnes. Psal ukolébavky (Yankele, Schlof schoyn meyn Kind, Di zun iz fargangen), pijácké písně (Trink bruder, Bruder l´chajim), dělnické (Arbetloser Marsch), pseudokriminálnické (Avreml), sociální (Krigs-invalid, Die Gefalene), milostné (Reyzale, Blumke, mayn zhiduvke), vzpomínkové (Kinderjorn, Dos Lidl fun Goldenem Land, Mojschele), tragické (Brent!, vznikající v roce 1938 jako obraz zkázy klasických štetlů za vlny polských pogromů, svým způsobem završuje Gebirtigovu tvorbu) i humorné (Kum, Leybke Tansn), dokonce i o bramboračce s houbami (Kartofl-Zup mit Schvomen). Do zlatého fondu židovských písní patří i další jeho skladby: Drey Techterlech, Huljet, huljet, Motele, Oy, Mamenyu Meyn a další. (ps)

Doporučená CD:
Bente Kahan – Farewell Cracow. Yiddish songs by Mordechai Gebirtig
, Lynor 1992
Susan Goldberg, Peter Schlosser, Zalmen Mlotek – Songs of Gebirtig and Warshawsky
, Global Village Music 1988
Sidor Belarsky – Sing Songs of the Holocaust
, vydavatel a rok neuveden
Lija Hirsch – Wajse Sjtern, Syncoop 1997
Mariejan van Oort + Jacques Verheijen – Brikele. A Concert of Yiddish Songs, Syncoop 1997
Mariejan van Oort + Jacques Verheijen – Benkshaft yiddishe lider, I-C-U-B4-T / Music & Words 2000
Mariejan van Oort + Jacques Verheijen – Mayn faytele, , I-C-U-B4-T / Music & Words 2003

Ve Vilniusu a okolí působící účastník ozbrojeného protinacistického odboje, zabit gestapem. Autor dvou textů (někdy považován i za skladatele, ovšem mylně) k partizánským písním: Zog nit keinmol (hymna vilniuských židovských partizánů na hudbu Dmitrije Pokrase, jednoho z nejplodnějších sovětských písňových a filmových skladatelů, a jeho bratra Daniela, většinou však uváděn pouze Dmitrij) a Schtil, di nacht is ojsgestern (hudba pravděpodobně anonymní, třebaže Franklovi na CD Wi ahin sol ich gejn uvádějí opět Pokrasovo autorství, ale muzikoložka Ruth Rubin jako anonymní), jíž se svou vlastní hudbou zpívá pražská Činna. Obě písně jsou vydávány hlavně na albech věnovaných holokaustu a písním z vilniuského (případně i jiných) ghetta. (ps)

Doporučená CD:
Partisans of Vilna. The Songs of World War II Jewish Resistance
, Flying Fish 1989 (obě písně, u hudby ovšem uvedeno tradicionál)
Songs from the Wall. Ghetto, Partisan, Folk and Love Songs, Smithonian Folkways 1961 (Stil, di nacht is ojsgestern)
GojimEss firt kejn weg zurik…Jiddische Lieder aus dem Ghetto in Wilna 1941 – 1943, Extraplatte 1992/ 2000 (Zog nit kejnmol, v bookletu uvedeno správné autorství Glikovo, na zadní straně obalu v přehledu skladeb chybně Katscheginského, autorství hudby připsáno oběma bratrům Pokrasovým, Dmitriji a Danielovi, podobně jako u písně s textem Rikla Glesera Du mein Ghetto)
Ami Flammer/ Moshe Leiser/ Gérard Barreaux Chansons yiddish. Tendresses et Rage, Ocora 1985/ 1989 (Zog nit keinmol uvedena jako Partizanenlied)
Sarah Gorby – Les Inoubliables Chants du Ghetto, Arion 1976/ 1989 (Zog nit keinmol)
Sidor Belarsky – Songs of the Holocaust, vydavatelství a rok neuvedeno (Zog nit keinmol bez uvedení autorství)
Lucie Skeaping + The Burning Bush – Raisins and Almonds, Saydisc 1991 (Zog nit keinmol)
Zupfgeigenhansel –
´ch hob gehert sogn. Jiddische Lieder, Verlaf Pläne 1985 (nahráno 1976, obě písně)
Hai und Topsy Frankl – Jiddische Lieder, Wundertüte 1988
Ruth Rubin – Yiddish Songs of the Holocaust. A Lecture/Recital, Global Village 1993 (obě skladby)

Zakladatel židovského moderního divadla, působil v Rusku, Rumunsku, Francii, Anglii i USA. Autor mnoha děl různých dramatických žánrů, zvláště operet. Z hlediska problematiky jidiš písně je Goldfaden autorem (hudby i textu) zásadního evergreenu Rozhinkes mit mandlen, původně součásti singspielu Sulamis (z téhož díla pochází i píseň Shabes, yontef un roshkhoydesh, jejíž interpretaci v podání Berthy Kalish (1872[77] – 1939) na nahrávce z roku 1925 dnes můžeme slyšet na antalogii jidiš zpěvaček Di  Eybike Mame; tamtéž Estella Schreiner na snímku z roku 1920 zpívá árii z operety Louise Friedsella (? 1850 – 1923) Ben Ami s textem právě Goldfadenovým – Dos fartribene taybele). Popularita této ukolébavky, napsané již roku 1880, je tak veliká, že bývá považována za lidovou, i když z lidové písně pouze vychází. Nahrávky Rozinek a mandlí jdou do desítek. Žádné další Goldfadenovy písně se dnes vlastně nenahrávají, nalézt nějakou je kus umění. Písničkářské duo Gerry Tenney & Betty Albert Schreck zařadili na své album Lomir Zingen a Zingen Yiddish Lid narozeninový popěvek  (opět autorství hudební i textové) Tsu Dayn Geburstug, Martha Schlamme zpívá na nahrávce Raisins and Almonds Goldfadenem otextovanou lidovou melodii Der Fetter Nuss´n. (ps)

Doporučená CD:
Gerry Tenny & Betty Albert Schreck – Lomir Zingen a Yiddish Lid
, Global Village 1988
Martha Schlamme – Raisins and Almonds. Jewish Folk Songs, Omega 1995 (původně 1959)
Di Eybike Mame. Women in Yiddish Theater and Popular Songs 1905 – 1929, Wergo 2003

HARRRY KANDEL (1885 – 1943)

Pochází z Ukrajiny, kde v Oděse vystudoval konzervatoř a odkud před rokem 1907 odešel do USA, přesto se do Evropy vracel ke své rodině. Žil a pracoval ve Philadelphii, uplatnil se nejprve jako klarinetista a saxofonista v Keith Vaudevillu a Pennsylvania State Militia Bandu, později jako kapelník v Arch Street Theateru, zabýval se i obchodem (hudební nástroje, gramofonové desky, sponzorování zpěváků a bavičů Chaima Taubera a Moisheho Oyshera apod.). Se svým orchestrem nahrával klezmerové standardy v letech 1917 až 1927, jeho nahrávky patří k inspiračním zdrojům revivalismu židovské hudby, ačkoliv tento výrazně agresivní zvuk s dominujícími dechy vysloveně dnes nikdo nekopíruje, spíše se jedná o zdroj repertoárový. Kandel i mírně koketoval s jazzem, jak o tom svědčí skladba Jakie Jazz ´Em Up, ačkoliv dnes bychom ji spíše považovali za snahu bílých mužů než o plnokrevnou černošsky říznou jazzovou nahrávku (jinak se jedná o jazzující aranžmá ruskožidovských tradicionálů). Většinu jeho snímků reeditovala firma Global Village na dvojici CD s podtituly Russian Sher (1991) a Der Gassen Nigun (1997). (ps)

Diskografie:
Harry Kandel – Master of Klezmer Music. Russian Sher
, Global Village 1991
Harry Kandel – Master od Klezmer Music – Volume 2. Der Gassen Nigun, Global Village 1997

 

Jazzově (swingově a dixielandově) zaměření muzikanti, věnující se klasickému židovskému repertoáru 20. a 30. let, Tarrasovým, Bradweinovým a Beckermanovým (jeho největší hit Ot Azoy) instrumentálkám, úpravám folklorních melodíí (Doina, Husid´l Medley) i orchestrálním aranžím oblíbených písní Secundy (Skrip, klezmerl skripe) a Olshanetského (Belz, Glik) na zřejmě jednorázovém projektu. V jádru souboru a za vznikem jediné nahrávky kapely najdeme především Petera Sokolowa (n. 1940), klavíristu několika klasičtěji zaměřených bandů žánru (Kapelye, skupina bratří Epsteinů, The Original Klezmer Jazz Band) a teoretika žánru (klavír, hudební ředitel snímku, anotace  v bookletu), a Henryho Sapoznika (n. 1953), banjistu a akordeonistu Kapelye, muzikologa a producenta (Brandweinovo CD  King of the Klezmer Clarinet, reedice klasického LP Tanz! D. Tarrase a bratří Musikerů, antalogie snímků Klezmer Pioneers, Music from Yiddish Radio Project a From Avenue to the Great White Way) archivních klezmerových nahrávek (banjo, producent desky, anotace v bookletu). Doplňují je trumpetista Ken Gross (n.. 1950), jehož otec Irving spolupracoval s Brandweinem, Tarrasem a Maxem Epsteinem, swingový basista Tom Abruzzo (n. 1922) a bubeník jazzově-klezmerového školení Di Salzburg. Na nahrávce z roku 1988 jsou však největšími hvězdami dva veteráni jazzového klezmeru a swingu, a to tenorsaxofonista Howie Leess (n. 1920) a klarinetista Sid Beckerman (n. zřejmě 1919, není to však jasné), syn Shloymkeho, třetího z hvězdné trojky klasických klezmerových klarinetistických hvězd. Nahrávka dokazuje životnost a muzikálnost podoby žánru z 30. až 50. let, která sice s evropskými folklorními kořeny má pramálo společného, ale jako plnokrevný bělošský jazz se skvěle poslouchá. (ps)

Diskografie:
Klezmer Plus! Old Time Yiddish Dance Music (featuring Sid Beckerman and Howie Leess)
, Flying Fish Records 1991 (nahrávka však pořízena již v únoru a dubnu 1988)

Kabaretní komik a zpěvák, pocházející z Litvy, k jehož nejznámějším číslům patří jeho autorský kuplet Roumania, Roumania, vycházející ze stylizovaných rumunských lidových písní a dodnes patřící k nejnahrávanějším jidiš písním. Existuje ve třech verzích, ta nejstarší pochází již z roku 1925, kdy ji Lebedeff nahrál s orchestrem Peretze Sandlera pod titulem Der Freylecher Rumener, nejznámější je ovšem ta z roku 1941 s orchestrem Sholoma Secundy, v němž slyšíme i klarinet Davea Tarrase. Lebedeff však interpretoval většinou písně jiných autorů, i když mu jsou některé neprávem připisovány.To se týká zvláště Sandlerovy a Gilrodovy In Ades, kterou německá kapela Kasbek na CD Klezmer a la russe považuje právě za Lebedeffovu, folklorní drsoni Di Naye Kapeleye ji na svém eponymním debutu zase vydávají za čistě lidovou. Podobné nostalgické náměty mají i další písně, které se již názvy vracejí zpět do Evropy, nejlépe do carského Ruska – Secundova Odessa Mama, Olshanetzkého Petrograd (obě měl na repertoáru i jeho velký konkurent Peisakh Burstein) či Chasene in Tchiževe z muzikálu Der Litvisher Yankee, jimž ovšem Lebedeff dává silný ironizující nátěr a expresivitu podání, jakou známe z písní podobného zaměření zpívaných Vlastou Burianou (Oči černé, U nás v Petrohradě). Samozřejmostí jsou standardy Tsen Kopikes či Skrip, Klezmer Skrip. Většina jeho nahrávek vychází z dobového kabaretního zvuku s dominancí  řízných dechů (v soundu je ovšem prostor i pro akordeon, banjo a klezmerově zabarvený klarinet a housle), ale  píseń Far Neela Nokh Nella je téměř dixielandová. (ps)

Doporučená CD:
Chant populaires yiddish
, Buda, rok vydání neuveden (11 snímků)
Anthologie ostjüdischer Music Vol. 2/3. Jiddische Volks- und Theaterlieder, Pan Extra 1997 (5 snímků)
From Avenue a to the Great White Way. Yiddish & American popular Songs from 1914 – 1950, Sony 2002 (1 snímek)
Kasbek – Klezmer a la russe. Musiques juives d´Europe orientale, INEDIT 1996/ 2000
Di Naye Kapelye, Oriente 1998

MOŠE NADIR (1885 – 1943)

Vlastním jménem Jicchok Reis, narozený na Haliči v Narajevě, ve třinácti letech emigroval s rodinou do USA, kde se věnoval satirické žurnalistické a prozaické tvorbě (ukázky z jeho díla obsahuje antalogie Rozinky a mandle, Praha 1968). Satirický tón mají i dva jeho písňové texty, často považované za lidové (tou jsou pouze melodie, i když i ty se mu někdy připisují):Rebbe Eimeylekh a Az der rebbe sing (lacht) (ps)

Doporučená CD:
Leiser – Flammer – Barreaux – Yankee. Chansons yiddish
, Opus 111 1994
Bente Kahan prezent Voja and her friends. Sing with Us in Yiddish, tylkomuzyka 2005

Americko-kanadská klezmerová kapela, založená roku 1983. Jedná se v zásadě o projekt seattlské zpěvačky a houslistky Wendy Marcus, sestava je velmi proměnlivá a mění se dost výrazně od nahrávky k nahrávce. Z významnějších instrumentalistů Mazeltones prošli Margot Leverett (CD Meshugge for You), sólová klarinetiska a členka dámského klezmeru Mikveh, a Aaron Alexander (CD Zei Gesunt! a Latkes and Lattes), jazzový bubeník známý z avangardních Babkas nebo klezmerové Londonovy dechovky. Sound a repertoár vychází hlavně z amerických (poměrně časté anglické verze jidiš a ruských originálů) a sovětských (najdeme v něm nejen Podmoskovskije večera a Oči čornyje) tradic. Většinou se jedná o swing nebigbandového provedení (na Meshugge for You a Zei Gezunt! s jazzovým pozounem Marka Smasona, desky Latkes and Lattes a Zei Gesunt! obohacuje zvuk obdobně pojímaného akordeonu) v šramlově odvazovém pojetí (nejvíce a nejnápaditěji na Meshugge for You), navazujícím na tradici yiddish radia. Povedené jsou folkové (pouze s akustickými strunnými nástroji, většinou kytarou) úpravy židovských balad Mayn Rue Plats, Mamenyu a Di Sapozkhelach. (ps)

Diskografie:
Seattle/Romania
, Global Village Music (pouze MC)
Odessa, Washington
, Global Village Music (pouze MC)
Meshugge for You
, Global Village Music 1989
Zei Gezunt
!, Global Village Music 1991
Latket and Lattes
, Global Village Music 1993
Dancing with the Little Ones
, Popover Productions 1996

V 80. letech v Albuquerque v Novém Mexiku působící klezmerová kapela natočila (v roce 1986) pro firmu Global Village Music album Jewish and Balkan Dance Music, svou jedinou nám známou nahrávku. Sound a repertoár je charakterizován již titulem – jidiš písně (Der Rebbe Elimelech, Di Mame iz Gegangen in Mark Arayn, Yome Yome, Roumania Roumania) a klezmerová čísla (Kramtweiss, Oy Tate, Lebn Zol Palestina) se tu mísí s balkánskými melodiemi (v řecké písni Garsona se zpěvem vypomáhá sbor Svirka, orientovaný převážně na bulharskou lidovou hudbu) a aranžemi ve stylu saloonu Divokého západu, jak je známe z Limonádového Joea, případně evropských nevěstinců a šantánů budapešťského střihu (ty zas dejme tomu z Nočního motýla). Rytmus drží (vedle bicích nástrojů Benjamina Shapira a baskytary Davida Levina) nezbytný stylotvorný a nesmírně dynamický klavír (občas, např. v Sami Malikś Tune, zamíří k pěkně rozjeté jazzové improvizaci) Akiho Fleshera, ornamentální melodie pak vytváří hlavně klarinetista a saxofonista (šéf souboru) Steward Mennin, doplňovaný trumpetistou Neilem Alexanderem, jehož úloha je ale hlavně pěvecká. Nikoliv ovšem židovsky šansonově drsná, spíše balkánsky zjemnělá, jak ostatně známe i od L. Sklamberka z Klezmatics, případně raného M. Alperta v době působení v Kapelye. Dnes by někteří asi soubor vnímali jako účastníka módního proudu (k tomu námitka z naší strany: k balkánskému folkloru i klezmeru přeci jen NSB přistupovali poněkud s nadhledem a více akcentovali šramlově-bordelové pojetí, než bývá dnes zvykem), ale v době vzniku nahrávky se o tom nedalo uvažovat ani zdaleka. Každopádně nám nahrávka po letech připomíná doby undergroudu a minority dnes v některých zemích skoro mainstreamových žánrů (ps)

Diskografie:
Jewish and Balkan Dance Music
, Global Village Music 1987

PETER ROHLAND (1933 – 1966)

Německý folkový písničkář, působící v tehdejším Západním Berlíně, spíše než americkým folkovým revivalem ovlivněný německým romantismem a lidovou tradicí a francouzským šansonem (určitý čas na začátku 60. let působil v Paříži), doprovázející se na kytaru. Kromě německých tuláckých a francouzských villonovských songů a písní z roku 1848 připravil v únoru 1963 program s repertoárem v jidiš, v němž se uplatnily hlavně lidové skladby (ze známějších Tzen bridder, Amol is gewen a majsse, Jomme, jomme, Un as der rebbe singt, poměrně dost pozapomenutých jako Fohr ijch mir arois, Wolt ijch sein a rov, Mai komashma ion, Jich nehm dos peckel), ale i Gebirtigovy (´s brennt, bridderlech, ´s brennt), Mangerovy (Unter die chirwes fun Pojln) a Glikovy (Schtil, die nacht is ojsgeshternt). Dnes jsou jejich nahrávky, pocházející z let 1964 a 1965, k dispozici v kompletu na CD z roku 1991 německého labelu Thorofon. (ps)

Diskografie (pouze jidiš písně):
Un as der rebbe sing. Peter Rohland sing jiddische lieder (Jiddische lieder – Peter Rohland)
, Thorofon/Bella Musica Edition 1991

MORRIS ROSENFELD (1861 – 1923)

Proletářský jidiš básník, pocházející z carského Ruska (ovšem z nynější Litvy), ale od roku 1886 žijící v USA (předtím však žil od roku 1882 v Londýně), kde se živil jako textilní dělník. Z jeho tvorby je určitě nejznámější balada Mayn rue platz (stejně jako jeho ostatní texty napsaná na lidovou melodii), která patří k nejčastěji nahrávaným jidiš písním vůbec. U nás svébytnou verzi pořídila skupina Vltava na album Marx Engels Beatles. Z ostatních Rosenfeldových písní se popularitě Mayn rue platz nemůže blížit žádná (snad s výjimkou chanukové O ir kleine lichtelech, často také mylně považovaná za lidovou, tak je tomu např.na CD Yomi, yomi – pražská jidiš muzika, kde ji slyšíme v interpretaci Jiřího Helekala), ale i Mayn jingele také nepatří k těm úplně neznámým. Její verze pořídil např. maďarský Budapest Klezmer Band, německý Jontef i Miki Roth s Mišpachou, posledně jmenovaní ovšem mylně uvádějí v bookletu alba Mišpacha II, na něž ji nahráli, nepřesnou informaci o lidovosti písně. Naopak Saj schtolz! patří k těm dnes zcela zapadlým, i když ji nahrálo švédské folkové duo manželů Franklových. (ps)

Doporučená CD:
Budapest Klezmer Band – The Train 7.40
, Klezmer Music 1997
Hai und Topsy Frankl – Jiddische Lieder
, Wundertüte 1988
Jontef – Klezmer Music and Yiddish Songs
, ARC 1995
Klezmer Conservatory Band – Oy Chanukah!
, Rounder 1987
Mazeltones – Meshugge for You
, Global Village 1993
Mišpacha, Klezmerim, Miki Roth – Mišpacha II, ARTeM 1994
Vltava – Marx Engels Beatles, Bonton 1998
Yomi, yomi – pražská jidiš muzika, Consus 1992

Ve Vídni narozená zpěvačka, odkud utekla do Londýna před nacisty, ale umělecky se etablovala v USA a Kanadě, kde se věnovala opeře, muzikálům (Šumař na střeše) i písňovému repertoáru (Kurt Weill). Natočila dvě alba jidiš písní, která jsou distribuována pod názvy Raisins and Almonds a Sings Jewish Folk Songs, na obou spolupracovala s dirigentem a aranžérem Robertem DeCornierem. Pojetí odpovídá značně 50. letům, kdy se folklor aranžoval do podoby známé českému posluchači z pohádek (i když v nich zaznívá spíše tvorba folklor napodobující) Bořivoje Zemana (Pyšná princezna, Byl jednou jeden král) či spíše Jaromíra Pleskota (Obušku, z pytle ven!), aranžmá jsou tedy bohatá (dávají důraz více na melodii než rytmus), směřují k symfonickému zvuku ( u nahrávek Schlammové ovšem ještě v komornějším duchu)  a spíše podbarvující šansonově osobitě pojímaný hlas zpěvaččin. Na obou nahrávkách nalezneme jak písně patřící k těm hodně populárním (Tum Balalaika, Dire-Gelt, Der Rebbe Elimelech, Lomir sich iberbetn), tak naopak i ty, které nepatří k těm často nahrávaným (Der Fetter Nussń, S´lofn S´yungn Schwartze Wolkns, Zog Maran), samozřejmě, že dost písniček je tzv. známých, ale ne notoricky (Tumba Tumba,, A Pintele, Margaritkelech). Dramaturgie je každopádně nápaditá i po letech, i když samozřejmě pracuje s materiálem z větší části očekávaným. (ps)

Diskografie:
Raisins and Almonds. Jewish Folk Songs
, Omega 1995 (původně 1959)
Sing Jewish Folk Songs, Vanguard 1998

Autor (někdy psán i jako Smulewitz či Shmulewitz), textu i hudby, patřičně sentimentálního evergreenu A brivele der mamen z roku 1907 (v roce 1938 byl v Polsku natočen stejnojmenný film režisérem Josephem Greenem s ústřední Smulewitzovou melodíí a s obdobným melodramatickým syžetem), stylizovaného dopisu, v němž typizovaná a mýtická židovská maminka píše z Evropy svému synáčkovi do Ameriky. Text téhož autora slyšíme v písni Josepha Brodyho (1877 – 1943) z roku 1905 Lekht bentshn, v níž byl ovšem vyzužit i text liturgický. Ovšem tu jsme nalezli pouze na příkladně vybavené antalogii Di Eybike Mame v nahrávce z roku 1909, pořízené v centru dobového jidiš divadla ve Lvově, v interpretaci Heleny Gespass (1886 – 1909).(ps)

Doporučená CD:
Di Eybike Mame. Women in Yiddish Theater and Popular Songs 1905 – 1929
, Wergo 2003
Žustar – Tif Vi Di Nacht. Shpilt Yiddishe Musik, Syncoop 1997

Východoevropský ohlasový písničkář, ovlivněný chasidismem, zahynul při nacistické okupaci. Začal publikovat roku 1917 sbírkou Tsionslider. Jeho nejznámější, dnes už zlidovělou, písní je Hobn mir a nigendl. Ta byla nahrána nesčetněkrát, podobně – i když méněkrát – jako Fraytig oyf der Nakht. Naopak píseň Surele  jsme objevili pouze v interpretaci Diany Blumenfeld na Antalogii ostjüdisher Music Vol. 2/3. (ps)

Doporučená CD:
Ensemble Klesmer – Live in Prag
, Extraplatte 1997
Jaacov Shapiro – Best of Yiddish Folk Songs, ARC 1996
Antalogie ostjüdisher Music Vol. 2/3, PanExtra 1997

MARK WARSHAVSKY (1848 [1840] – 1907)

Narozen v Oděse, žil však v Kyjevě, kde se živil jako právník. Autor písně Der Alef Beys (podle incipitu Oyfn pripetschik), mylně často považovanou za lidovou. O něco méně populární je i další jeho evergreen Di rod (Di Mezinke), Klezmatics zpopularizovali spíš pozapomenutou Simkhes-Toyre (CD Jew with Horn), Klezmer Conservatory Band zase osvěžili Di Mekhutonim Geyen (CD Dance Me to End of Love). K častěji náhravaným skladbám ještě patří Dem Milners Trern (u nás zpívají Ester), Tayere Malkele, Soreh un Rivke, Akhtsik Er Un Zibertsik, k těm spíše zapadlým pak Chazkele, Der Fodem, Dos Lid Fun Broyd či Dos Freylekhe Shnayderl. Warshavského ohlasovou tvorbu širšímu publiku zpřístupnil klasik jidiš literatury a jeho přítel Sholem Aleichem, který v letech 1900 a 1914 připravil v Oděse dvě edice sbírky jeho písní. (ps)

Doporučená CD:
Susan Goldberg, Peter Schlosser, Zalmen Mlotek – Songs of Gebirtig and Warshawsky
, Global Village Music 1988
Klezmer Conservatory Band – Dance Me to End of Love
, Rounder 2000
Klezmatics – Jew with Horns
, Piranha 1994

Newyorkský klezmer (působiště Manhattan), který se orientuje na dixielandovou podobu žánru. Na jediné dostupné existující nahrávce souboru Freylekhs 21 spolupracují s kapelou klarinetista Harold Seletsky (klezmerový veterán, už na začátku 50. let hrál po barech, hotelích a svatbách na altsaxofon) a zpěvačka Mary Feinsinger (specialistka též na Mahlera, jazz i synagogální zpěv). Oba dva se zároveň výrazně podíleli na aranžérské podobě alba, na níž najdeme i Seletského skladby (např titulní Freylekhs 21 či úvodní Theme) a Feinsingrové anglické verze jidiš písní (nejen Di Mezinke). Vlastní jádro kapely tvoří banjista a mandolinista Barry Mitterhof (od 70. let člen a spolupracovník řady bluegrassových souborů a interpretů jako Skyline, Silk City, Hazel Dickens a Bottle Hill, působí rovněž jako sólista klasických mandolinových souborů), tubista Don Butterfield (jinak orientovaný na jazz – hrál s Charlesem Mingusem – a klasickou hudbu), bubeník Gary Mury a akordeonista Peter Stan (známý ze Stromova souboru Hot Pstromi).Tvář souboru je poznamenána bezchybnými instumentálními výkony, kompaktním zvukem, solidními a invenčními sóly, hlavně klarinetu (v duchu klasického amerického jazzového klezmeru) i banja (to nás důvěryhodně přesvědčuje, že je doma i v bluegrassu) a skočnými rytmy. Hudba k tanci v klasickém slova smyslu i tom nejlepším pojetí, žádné experimenty a avangarda, vtip a nápaditost však nechybí. Poctivý muzikantský přístup je samozřejmostí. (ps)

Diskografie:
Freylekhs 21 (Featuring Harold Seletsky and Mary Feinsinger)
, Global Village Music 1991

Písničkář pocházející z východní Haliče je znám také jako Wolf Ehrenkrantz, bývá označován jako první židovský bohém (myšleno jeho doby). Patřil k tzv. broderzingrům, zpívajícím básníkům východní Evropy, kteří po kavárnách a restauracích bavili publikum parodickými písněmi, dost často na chasidismus a údajné zázraky cadiků. Z jeho písní je nejznámější Der filozof, kterému se podařilo zlidovět, proto bývá velmi často uváděn jako tradicionál a relativně často nahráván. Na antalogii židovských autentických amatérských zpěváků narozených ve východní Evropě (pořízených Ruth Rubinovou) Jewish Life: The Old Country můžeme slyšet syrovou verzi Az moshi – Ach vet kumen, další Zbarzherovu zhudebněnou báseň. (ps)

Doporučená diskografie:
Patterns of Jewish Life
, Wergo 1993 (Der filozof)
Bent Zimet – Chant yiddish, Buda bez vročení (Der filozof)
Jewish Life: The Old Country, Folkways 1958 /1963 (Az moshi – Ach vet kumen)

Ve Francii žijící (otec polský žid, matka německá židovka) zpěvák a kytarista, narozený 1935 v Antverpách. Poté s rodiči utekl před nacisty do Paříže, pak do jižní Francie a odtud do Kanady. Od roku 1965 působí v Paříži a věnuje se interpretaci blues, spirituálů a hlavně jidiš písní. V jeho projevu se mísí kabaret, šanson, šantán, folkový revival 60. let s přirozeným rodným jidiš akcentem. Nahrávek sice údajně pořídil poměrně dost, ale v běžných distribucích lze sehnat pouze nedatované profilové album Chants yiddish francouzské společnosti Buda, kde ho doprovází houslista Maurice Karachevsky, akordeonista Eddy Schafirovitch a klarinetista Teddy Lasry. Jedná se o klasické kabaretní provedení ve výše charakterizovaném duchu v šramlujících úpravách a s vévodícím basem zpěvákovým. Vedle běžně nahrávaných skladeb Lomir zich iberbetn, Yankele, Az der rebbe zingt, Papir iz doch vaiss a dalších zde nalezneme dětské popěvky Klein yidele a Hooter tooter či méně známé Freilachs (podle incipitu Vander ich mir lustik, původně ruská lidová melodie otextovaná P. Nazarovem) a jednu píseň o Pogromu. Nahrávka je velmi autentická a představuje syrovější polohu toho, co si představujeme pod pojmem jidiš písně (žádná opereta, opera, muzikál, jazz). Druhou dostupnou nahrávkou je kompilace International Yiddish Festival Cracow 1990, na níž editoři kromě nahrávek dalších jedenácti interpretů zařadili i tři živé snímky (jeden společný s francouzskou židovskou zpěvačkou Talilou) Zimetovy. Zde zachycená poloha zpěvákova, za doprovodu podobné šramlové sestavy jako na Chants yiddish, se příliš nelíší od albové, i když písničky Yidn on poyln a Blaybt gezunt mir, Kroke se blíží trošku k sentimentalitě (zde i díky pojetí klavíru), ale stále šántánové a sympatické, ne velkodivadelní, nicméně Vos yiddish vert nokh sayn zůstává věrna živějšímu pojetí. (ps)

Výběrová diskografie:
Chant yiddish
, Buda (řada Musique du monde) bez vročení
International Yiddish Festival Cracow 1990, Edition Künstlertreff 1990 (tři live skladby)

Německá folková skupina (důraz kladen na strunné drnkací nástroje), jejímž základem je duo ve složení Thomas Fritz (nar. 1950, kytara, zpěv) a Erich Schmeckenbecher (nar. 1953, kytara, mandolína, akordeon, zpěv). Věnuje se převážně švábské lidové hudbě, německým revolučním i milostným písním, také vlastní levicově laděné tvorbě. Kromě toho však interpretují i písně v jidiš, v poměrně přesvědčivé, živelné úrovni. V roce 1979 jich natočili (za spoluúčasti několika hostů ) jedenáct na album ´ch hob gehert sogn, a to vesměs těch nejklasičtějších: Dire-Gelt, Lomir sich iberbetn, Tsen brider apod. O rok později pořídila pětici dalších koncertně (Di Mame, Mojschele, Di Mezinke, Dire-gelt, Tsen Brider), z nichž tři první se objevily jako bonus k reedici studiové nahrávky z roku 1979. Všech pět (dalších pět tvoří německý repertoár) obsahuje live album Oj! Oj! Oj!.(ps)

Diskografie (pouze jidiš písně):
´ch hob gehert sogn.
Jiddische Lieder, Verlaf Pläne 1985 (nahráno 1976)
Oj! Oj! Oj! Ein Jiddisch-Deutsches Konzert
, Verlag Pläne 1980/ Jumbo 1995

Bente Kahan v Praze

 

 

Shora uvedenou zpěvačku jsem až doposud  znal jen z letmého poslechu jejího alba Voices from Theresienstadt: Ilse Weber and Cabaret Songs - hudbou zajímavou místem a okolnostmi vzniku (kabaretem v nacistickém ghettu), pro mne však nijak nevybočující z masy žánru. A tak jsem byl zvědav, s čím tato švédsko-židovská herečka a zpěvačka přijde tentokrátKdyž jsem po koncertě přemýšlel o tom, jestli lituju takto prožitého večera, uznal jsem, že ne, ale musím říct, že to moje gusto nebylo (prosím vás, tohle není recenze, nesnažím se být objektivní). Interpretka pojala své vystoupení tak trochu "po krčkovsku" -  jako komponovaný hudebně-historický večer na téma rozvětvené poloviny svých předků. A nebylo jich málo, nebyli nijak nevýznamní (prý mezi nimi byl i rabbi Löw), nebyli nijak usedlí - žili od Španělska přes Uhry až k norskému Oslu (odkud zpěvačka pochází) - a jejich příběhy nebyly nezajímavé. Ke každému předkovi zazněla právě jedna píseň (takže zaznělo ladino, jidiš, polština, píseň Bublički byla zpívána jak v ruské tak v jidiš  verzi). Hudebníci byli profesionální, byť lehce nezaujatí (ožili až při jazzové Bei mir bistu shein), v hledišti byly židle. Do všeho jako by se vloudily severské ledy... Ale jinak to byla kvalitní hudba, to jsem musel uznat. A ty příběhy byly i docela vtipné


Bente Kahan, 18.3.2002, Akropolis, Praha
Martin Šmíd

 

Mickey Katz 

 



 

 

Byl jednou jeden chudý židovský chlapeček, který se toužil stát hudebníkem. Na první klarinet si vydělal mytím nádobí. Chodil za pohřebními kapelami, aby od  černochů něco okoukal. Pal se dostal do jedné slavné kapely, pak se osamostatnil, natočil spoustu desek (mezitím se štěsně oženil a zplodil několik dětí) a pak umřel. 
Zajímavé na tomto příběhu je to, co se svou kapelou hrál a co na své desky natočil. To tu totiž nebylo ani předtím a bohužel ani po tom. 
Představte si virtuózní jazz-band hrající divoký frejlach (jeden z židovkých tanců, pozn. aut.). A to ještě není všechno. V jeho čele stojí mužíček s vysokým hlasem, deklamující anglo-židovsky příběh o "Duvidovi Crockettovi, králu Lancyho ulice," který se z malého chlapce pojídajícího gefilte fish stane nejprve hipíkem, pak prezidentem Mississippi, ale pak prohraje všechny peníze v Vlas Vegas a musí se vrátit na svou rodnou ulici.

Tím mužíčkem byl Mickey Katz. Jeho CD se dají koupit na Amazonu. Co vy na to, obchodníci s etnickou hudbou - nebylo by lepší dovážet jeho spíš než stále nové kombinace "Joshke / Saposhkelach / Balalyka"?
Martin Šmíd

________________________________________________________

John Zorn & Masada: Reportáž z vstoupení alternativní legendy čtěte zde.

________________________________________________________

Poza na Cohenu
(rozuměj na Litoměřickém kořenu)

Festival Litoměřický kořen, který se již několik let koná vždy první červencový víkend v příjemném areálu letního kina na břehu Labe, rozhodně patří mezi přehlídky, které se z přehršle letních hudebních akcí vydělují svébytnou dramaturgií a nezaměnitelnou atmosférou. Jistě k tomu přispívá i fakt, že zde na jednom pódiu vedle sebe účinkují jak představitelé "alternativně-rockové" špičky (Psí vojáci, Echt!, anebo Už jsme doma), tak řada velmi pozoruhodných zahraničních hostů. Letos jimi byli čínský, v Berlíně žijící multiinstrumentalista Wu-Wei, maďarská etno-jazzově-experimentální skupina Kiss Erzsi a sobotní večer na hlavním pódiu uzavřela bizarní dvojice, která si říká Poza.
Duší souboru je akordeonista a zpěvák Alik Kopyt. Původem oděský Žid, který emigroval ještě v hluboké sovětské éře s rodiči do Austrálie a jehož současným domovem je Amsterodam. Takřka rovnocenným partnerem v Poze mu je kytarista a doprovodný zpěvák Leonid Soybelman. Narodil v Moldávii, mládí prožil v Estonské Narvě, kde také založil skupinu Něždáli, poté získal izraelský pas, ale v současnosti žije v Berlíně. Kromě sporadicky vystupujících Něždáli figuroval také jako frontman "klezmer-hardcoreového" projektu Kletka Red, na svém kontě má taktéž vynikající sólovou desku Juliki, v níž se po svém vyrovnává s hudbou svého mládí, což byly romské, židovské i budovatelské písně stejně tak jako sovětská pop-music.
Skupina Poza se v Čechách s většími či menšími pauzami objevuje již zhruba od roku 1995 (dokonce zde natočila své první LP Odessa) a za tu dobu si u nás stačila vytvořit věrný okruh fanoušků, což dokázal i červnový veleúspěšný koncert v zaplněné Akropoli. Zatímco dříve k nám jezdili v triu, posíleni o holandského klarinetistu Raymonda Marca a s repertoárem, který vedle tradičních songů z oděských špeluněk a několika klasických klezmerových skladeb, tvořily i instrumentálky z Balkánského poloostrova (velmi výrazný vliv rembetiky) a Malé Asie, současná sestava, zredukovaná na duo, čerpá takřka výhradně z postsovětského prostoru. Kromě velmi syrových písní, zpívaných v obtížně srozumitelném oděském dialektu a pojednávajících o "sexu, drogách a jiných závislostech", jak se praví v propagačních materiálech o skupině, zněly ztemnělým litoměřickým amfiteátrem i teskné skladby, při nichž si nejeden posluchač jistě vybavil Bulata Okudžavu anebo třeba hudební doprovod k večerníčkům o vlku a zajíci. Svým způsobem je to pochopitelné - jako bych z projevu muzikantů vycítil: "Ano, jsme pryč z komunistického lágru, který nás dusil, ale svoboda nám přinesla jenom život novodobého potulného šumaře, tak obtížně si vydělávajícího na živobytí. Západní publikum tomu nikdy neporozumí. A tak zbývají jenom písničky, připomínající ty nemnohé světlejší okamžiky mládí…."
Český posluchač má zkušenost ze života na té pochmurnější straně železné opony a zároveň schopnost jistého nadhledu, takže skupina sklidila na Kořenu i přes pozdní noční hodinu a vydatný liják zasloužené ovace. Ale nehledě na předchozí řádky největší předností Pozy, je vedle strhujícího nasazení a nesporného charismatu obou muzikantů hlavně odzbrojující upřímnost, které v současné hudbě (včetně té "světové") nebude nikdy dost. Michal Šmíd, foto Jitka Šmídová

Di Shikere Kapelye

Potulovala nepotulovala se před dvěma sty lety po východní Evopě klezmer kapela. Když je vyhodili z jedné hospody, šli do další. Když všechny hospody zavřely, šli hrát na náměstí. Když se to měšťanům přestalo líbit, přesunuli se někam, kde je ještě neznali. Šikere kapelje se jmenovali se podle toho, co měli všichni společného - alkoholu (šiker znamená v jidiš opilec, ožrala).

A byl nebyl.v osmdesátých letech v Americe revival klezmeru. A vznikly nevznikly různé skupiny, hrající tento žánr. A dal nedal kapelník jedné z nejznámějších - Frank London z Klezmatics - dohromady několik z těchto nových klezmerů, aby společně zkusili hrát jako Di šikere kapelye.

Složení: Frank London (trubka a lesní roh), Matt Darriau (klarinet a saxofon), Susan Sandler (trumpeta), David Harris a Mark Hamilton (pozouny), Stuart Brotman (tuba), David Licht (bicí) a Jerry Kisslinger (pook, bůhví, co to je)

Vydali nevydali v roce 2000 desku u Piranha musik produktion.

Glezgoyim

Kapela byla založena roku 1993 v Brémách. Orientuje se na americký klezmer-sound, jak byl nahráván do poloviny 20. století, avšak nesnaží se jej kopírovat. Větší část tvoří vlastní aranžmá, podíl vlastních kompozic se pohybuje kolem 50%.

Obsazení: Christian Dawid (C-klarinet, basklarinet, saxofon) Matrin Kratzsch (basklarinet, klavír) Susanne Sasse (bicí, perkuse) Johannes Horschik (akordeon, klavír) Stefan Kühne (kytara, banjo) Ralf Stahn (kontrabas, tuba)

Kontakt: Stefan Kühne Horner Str. 40 28203 Bremen tel. 0421/704026

Di Grine Kuzine

Kapela existuje od roku 1993. Původně začala jako trio a od roku 1998 se ustálil počet členů na pět až sedm. Za aktuální sestavu lze považovat čtyři muže a jednu ženu, z nichž všichni náleží do nové generace mladých inovačních muzikantů.

Obsazení: Alexandra Dimitroff – akordeon, zpěv, Jens Domberg – tuba, Johannes Kevenhörster – klarinet, saxofon, Karel Komnatoff – trumpeta, křídlovka, zpěv, Snorre Schwarz – bicí, zpěv

Každý z muzikantů má výrazné zkušenosti z dalších známých kapel, jako jsou Michele Baresi, The Butlers, Jams, Apparatschik, The Transylvanians, Blascore aj. Je to špička evropského klezmeru a vedle klezmerovských “standardů” interpretují také písně z Bulharska, Makedonie, Srbska, Turecka a Karibiku.
Říká se jim také “Gangsteři berlínské klezmer scény”. “Jejich hudba je životná: k tanci, k oslavě, ke snění, pro radost. A když akordeonistka Alexandra Dimitroff dá k dobrému nějakou srdceryvnou baladu z Balkánu, pak si člověk přeje, aby to nikdy nepřestalo.” (Christoph Herrmann v TIP-Berlinmagazin 20/99).

Di Grine Kuzine má zajisté pevnou pozici na celé řadě klezmerovských scén; ať už jde o scénu domácí (berlínskou), či o scénu národní (německou), případně nadnárodní (tedy evropskou či světovou). Rovněž na scéně mezinárodního hudebního festivalu Hudba v pohybu v Rožnově pod Radhoštěm dne 3. 9. 2000, bylo všem jasné, že o kvalitě hudební produkce zmiňované kapely nelze pochybovat. Za zmínku rovněž stojí, že 4. 9. měla Di Grine Kuzine v brněnském Ha-Divadle koncert, který natočila Česká televize a bude z něj sestříhán čtyřicetiminutový profilový pořad Mezi proudy. Sledujte program ČT 2. Kapela s sebou přivezla i svoje nejnovější CD: Klezmer´s Paradise. Je na něm 13 reprezentativních vzorků “žesťového” klezmeru, z toho 3 zpívané, ostatní instrumentální. Rád bych toto CD doporučil vaší přízni, lze ho získat i v ČR – u organizátora festivalu Hudba v pohybu Jiřího Plocka na adrese: jplocek@volny.cz. Tomáš Janík

DI GRINE KUZINE, Postfach 870 306, D-13162 Berlin, Deutschland, di.grine@kuzine.de

 

Byli tu, příloha Čeckých klezemrových stránek. připomínky a příspěvky zasílejte na tuto adresu.

 

 

Stránky kapel
Di Grine Kuzine
Flying Bulgar Klezmer Band
Di Naye Kapelye

Klezmerové odkazy


 Hlavním městem klezmeru na Internetu je stránka Ariho Dawidowa

U našich sousedů danou problematiku obhospodařuje server www.klezmer.de